Největší trapas-den mýho života
Aby se vám nezdálo, že se tady jen vychvaluju, poučuju,
dělám machra a kdovíco ještě tak jsem se rozhodl uveřejnit
největší trapas mýho života a to po dlouhém, dlouhém, dlouhém,
dlouhém rozhodování, takže si toho važte...
Jednoho překrásného dne o prázdninách jsem šel s wonderem na
koupaliště se zas trochu vymakat abch líp vypadal, opálil se
a užil si takový tý pohody, když se sluníte a kolem vás
poletuje kupa holek, některé s, některé bez (nahoře, kde jinde)..
Jo, to je pohodovka, které se máloco vyrovná, po řádném
plavání mi vždy vyhladoví (když už jsme u toho můj rekord v
plavání je jeden kilometr v kuse) a tak jsem se jako obvykle
odebral do patřičných míst, (pr ujasnění- ne doprdele, nýbrž do
restaurace, jenže tento den jsem se měl raději odebrat do prdele)
protože však za mě platí parenti (platí za mě sam. rodiče) , tak
jsem zašel za mamkou a jako, že si objednaám to a to, mamina
souhlasila, neodpustul jsem si vtipkování, že bych si k tomu
dal klidně dvojtou porci hranolek, to se mi v průběhu však
stalo osudné. tak jsem si objednal a kecal jsem s wonderem.
V té chvíli jsem ještě netušil jak hrozné věci si na mě osud
přichystal. Protože už mám zkušenost s délkou přípravy jídla v téhle
restauraci a na stole (i přesto, že u našeho stolku byla servírka dvakrát!)
Zbyl talířek s většímy drobky veky, přesně takové, co se dávaj do hrachovky,
a na stole nechyběly párátka a tom je kulturista, spojil jsem párátkem dva
kousky veky a nabídl jsem wonderovi, jestli si nechce zacvičit 
ohromná nuda se nedala vydržet a tak jsem k té čince přidal ještě jeden
kousek veky, a byl z toho rádoby trojuhelníček. Dále mně napadlo přidat
ještě jeden drobek, aby to bylo 3-D. Úspěšně jsem dokonal dílo a Nahodil
wonderovi, ať si taky přidá kousek, ten to sebral a začal napojovat párátko,
v tom za ním jde servírka a.. a.. povídá: Hraješ si dobře? Tom náhle začal
měnit barvu, jako poslanec po volbách . ---Smích---
Přinesli mi jídlo (naštěstí to,
které jsem si objednal), konkrétně servírka, která mě tam
vidí co chvíli a ví že jsem na porubáku celkem často... Nuže, hurá do
toho, na stole se rýsoval hermelínový sýr plněný žampióny,
jako oblohu sjsem měl hranolky
s tatarkou. Nezdálo se, že by se mělo něco pokazit, naopak, já
měl hlad, že bych sežral slona.
Ještě, než jsem se stihl
dotknout příboru, spatřil jsem maminu, která mně volá, no, tak jdu.
A je to tady- mamča mi objednala , já jsem si objednal, takže jsem
měl na krku dvoje jídlo, mamka se dohadovala se servírkou, lidi
koukali, já se potil. Debata zkončila tím, že se vynasnažím sníst oboje,
hm, fuj, je to za mnou- lidi zase spokojeně papají papání a já ho
měl až nad hlavu. Po chíli jsem spořádal první porci a hodlal se pustit
do druhé, chyběla mi však tatarka, řekl jsem si- nejhorší je za tebou,
když se zvedneš a půjdeš si pro ní, leda se na tebe budou koukat jako na
blázna, který si objednal dvoje jídlo. Tak do toho- ůspěšně jsem si
vyzvedl tatarskou omáčku, jenže co čert nechtěl, vidlička, která byla
ležérně položená na talíři s jídlem, se náhle pohnula, z talíře na stů,
ze stolu na zem, na zemi kachličky a řinčení kovu všude možně.
Skočil jsem ke stolu a nenápadně se porozhlédl, zda se někdo kouká, nikdo.
Vidličku jsem zvedl, otřel o ubrousek a dal se do jídla.
Tak, teď to víte, to byl nejtrapnější den mého života, domů jsem jel nacpanou
lokálkou, přřimáčknut u dveří, otravován malám harantem a kompletně spocený.
A aby to nebylo málo(pak jsem se dozvěděl že) chudák wonder dojel dom, neměl klíče, tak čekal hodinu, než dorazí jeho rodiče.
|