Lyžák
Pro toho, kdo na něm ještě nebyl je tenhle text jako stvořenej.
Den první
vlézám do autobusu s pocitem, že si na tejden dáchnu vod parentů (pro deutchtináře elternů), možná se najde nějaká ta fajn holka. Tak s tímhle pocitem jsem nastupoval do autobusu, sednul sem vedle tíkkmeho a už jsem si představoval jak suveréně házím skobu na svahu, porozhlídnu se a trošku mě nasr.. že tu je něžné pohlaví zastoupeno jen dvěma exemplářema (z toho jeden z naší třídy a pohled na ni je riziko pozvracení) druhej exemplář byl průěrný, takže jsem jen doufal, že tam bude ještě jeden autobus z oboru sekretářka, nebo nějaký menagement. Tak jsme tam 1/2 hoďku sedeli na zadku a pak jsme se odlepili od země.. Cestou jsem přemítal o tom, jestli se na bahně jezdí povinně, nebo nás do toho nebudou nutit. Abych do upřesnil, v os.trávě bylo jaro a sníh nikde. Naštěstí jsme jeli a sněhu s kilometry přibývalo, takže nás nějak obavy opouštěly. Po půlhoďce jsme zastavili na hodinovou přestávku (to fuckt nechápu, protože cesta trvá hoďku, takže nač zastavovat na stejně dlouhou zastávku?) Prošli jsme se a pak honem zpátky do teploučkého autobusu, moc mě nepřekvapilo, že než se dostavil repkoman (náš dtrahý superředitel) a spol. trvalo asi dalších 30minut. A už jsme byli zas na kolech (díky bohu) dojeli jsme na místo a vytáhli nahoru k chatě bágly, lyže a běžky.
Až na 7lidí co šli do holubníku (malá část chaty se vchodem zvenku v podkroví) a pár lidí v chatce jsme bydleli všichni na pokojích v chatě. Náš pokoj byl fuckt supr, 3 postele, skříň věšáky, okno  , umyvadlo s pitnou vodou, topení celkem fajn, byl jsem na pokoji s Bottym (jeho obrázek by měl bejt už naskenovanej a v ke stáhnutí>>obrázky) a ještě Kubou S. (říká se mu killer, ale on je to vlastně: Kubík, je náš kamarád..) Fásli jsme lyže a šli se rozdělit, na ty kdo umí a neumí, já na lyžích stál poprvý, takže jsem spolu s dalšíma vyšlapal svah a ukázali nám, jak plužit, v polovině svahu kde začínaly boule jsme hodili lyže na záda a v lyžákách jsme lezli dolů, měl jsem pocit, že to nebude tak strašný, že se to snad naučím apod...
Druhej den -  Armagedon
ten den mi lyžování nabouralo životní filosofii, názory typu nic není nemožné, nebo není překážky, či je li to mou vůlí dokážu to se měnily v "nic není nemožné, kromě lyžování" ; "není překážky, nevstahuje se na lyžování" moje mírná a nevznětlivá povaha se měnila jako "in" a "out" trendy. Pokud nejste zrovna extra talent na lyžování, taxi touhle agónií asi taky projdete, ale budete na ni připravení, ten den jsem vymyslel mé lyžařské pády.
Kdo padá? Já!
Bez koho čeho? Lyže mi ujela
Ke komu čemu? K lesu.
Vidím ho jak padá
Volá: UUAAAAAaaááááá
Lyžování je o pádech
Samozřejmě s nezaměnitelnou elegancí
Třetí den - že jsem radši nezůstal doma a hrál Carmagedon!
Něco jako druhý den, ale sem-tam se mi to podařilo ubrzdit a začal jsem počítat kolikrát jsem nespadl. Oddychem bylo vidět 3x denně nádhernou servírku (tuším, že na n volali Martino) která nám všem zpříjemnila jídlo ůsměvem, takže nějaká dobrá stránka tady byla  Večer chodímě spát za řevu hudby (drum'n'base, ale tohle bylo fuckt hnsný) která přestává zhruba v 10:00 kdy začíná noční klid.
Den čtvrtý, teda úterek
dopoledne jsme šli na běžky a to mě jen utvrzovalo v názoru, že lyžování není pro mě, byl jsem totiž stále poslední a stromeček mi dělal největší problémy ze všech, skutečnost, že instruktoři byli jako první a poslední člověk mi poskytla zcela individuální péči a za nějakou dobu jsem stromeček začal zvládat (měli jsme nejhorší podmínky co mohly být, stopa nikde, všecko zmrzlé na skoro-led a terén kopcovitý) cestou nazpět jsem párkrát hodil skobu při zatáčení (zatáčejte si na něčem, co nemá hrany  a jeden človíček (později jsem ho nazval tlučhuba, protože se furt vytahoval) ztratil běžku (ujela do lesa a už se nevrátila) kterou jsme ještě pak 3x hledali (marně). Odpoledne se šlo lyžovat, to jsem se už zlepšoval a dělal pěkné obloučky, ale i tak to bylo celkem těžké zabrzdit (ke konci byl led, celej turnus nesněžilo), to jsem nehapal asi 2x
Den pátý - to bude středa
Dopoledne lyžování, začínám se zlepšovat a taky mě to začíná tršku bavit. Odpoledne
výlet na Bumbálku, Bambus říkal,(Bambus, nebo Poulíček, taxe přezdívalo majitelovi chaty Třeštík, ve které jsme přebývali) že je to 15km, ale byly to jen dva, na hranicích nebyl problém, Bambus taky říkal, že tam budou ceny jako u něj, neli vyšší. Houby leda- asi třikrát nižší, takže jsem naplnil batoh nakoupenýma věcma a pak ještě pár věcí od friends(nebo taky freunden), takže vážil kolem 7kg (mineralos, pepsi, šprajc apod..) posléze zjištěno, že se protrhl, byl asi blbě šitej 
Den šestej, možná čtvrtek nebo co
Tenhle den byl haluzovej, protože nás už dost unavovalo lyžování, nohy jsme už hodně dlouho necítili a protože jsem známej výmluvností šel jsem překecat paní "instruktorku" že nás bolej nohy, máme mokrý věci apodobně, takže se povedlo a šli jsme se projít hledat běžku, která se šla projet včera a taxme zabili dopoledne pokecu s grosem a bottym o počítačích aj. Vypadá to, že si někdo všimnul, že jsme nic nehledali, rozhodli se nám dát bojovej úkol svázat běžky nejdřív xobě a pak ještě několik párů dohromady, chudák bambus zjistil, že mu minulej turnus lohnul běžky, které si hlupák nechal v lyžárně u ostatních a my zase, že nám běžky přebývaj (buď si ty svoje bambus nepozná, nebo my nevíme kolik jich teda vůbec bylo) trochu se to rozlízalo, taxme je napevno svázali provázkama, aby se jako nehly a šli jsme na na pokouj, kde nás čekal kubík (to je náš kamarád, kubíka má každý z nás rád...) o kterého se mezitím naše p. učitelka starale, takže byl v pohodě (měl totiž jakousikch hore-čku) po Obědě jsme doufali v boží dary, abychom nešli na svah, jelikož se náš vztah k odpočinu ještě nezměnil, šli jsme se projít přes hranice na bumbálku kde bylo zavřeno, takže chvilka dáchnutí a pak zas spátky, nic extra srandovního co? jenže nám na pokoji večer přišlo vtipný všecko, kritika za zády těch co maj největší ramena, či jen popichování kubíka, pokec na téma kichiho gegy piškvorky (to bylo fakt maso, taový piši zápasy, na horách úplně cool, in a vůbec 
DEn sjudmyj
Tenhle den byl sníh total frozen na ice (zmraženej na led)
Takže i když jsem uměl o dost líp lyžovat, než když jsem na nich stál poprvý, padal jsem jak shnilé jabka (ale častěji, hlasitěji a bolestivěji), dorazil jsem si palec na pravé ruce, ten byl předtím jen naražený a to mě pěkně dožralo... Takže jsem lížoval jen s mírou a pokud možno vysedával, těžko popsat jaq moc jsem se těšil na zítřek.
Večer jsem si sbalil věci, co nebudu potřebovat a šel po mohutném piši-mači (mač piškvorek, mač=zápas) spát.
DEn octa-soubouta
vysvobození mě naplňovalo bezva pocitem typu naučil jsem se moc nepadat, vypadat, že jsem na lyžích někdy už stál, že malý pivo je 0,33 litru :)(normálně piju z půlky)
Návrat do os.travy jsem zaregistroval v momentě, kdaž jsme stáli u Njuwé Huti a já cítil ten hnus, kterýmu říkáme smog, noco, doma je doma.
Ende gute alles gute!
konec dobrý, všechno dobré!
|